Smrtijedka se svědomím - přepsaná verze

12. května 2014 v 19:31 | Saráha
Všude kolem panovala válečná vřava, lidé křičeli a utíkali. Ona běžela lesem, a čím dál víc se vzdalovala od halasu a metajících kleteb. Měla důležitější úkol a hodlala jej splnit. Dostala příkaz, příkaz od svého Pána, Pána zla. Přemístila se.

Ocitla se v nějaké vesnici na ulici. Nastala již potemnělá noc, žena v černé kápi se vydala pro svou dnešní oběť. Došla až k dřevěnému domku, kde dosud svítila světla. V okně byla vidět žena, která momentálně seděla v křesle a nervózně se rozhlížela po místnosti, hůlku měla připravenou na stole před ní.

Smrtijedka nemeškala, vzala za kliku od vrátek a pomalu jej otevřela. Přešla malou zahradu až k domovním dveřím. Rozrazila je. Amanda Wogerdová, která seděla dosud v křesle, sebou škubla."Už je to tady!" řekla si v duchu a vzala do ruky hůlku.

Vražedkyně vyběhla schody, s každým krokem se pod ní ozval skřípavý zvuk. Teď už stála před ženou, které zabila všechny její milovaný, jen jednoho z nich ne, ale o tom bezcitný vrah před ní nevěděl, kdyby snad ano?

Smrtijedka seslala první kletbu, zelený paprsek světla. Amanda uhnula, podzvedla svou hůlku, nestačila však nic říci.

"Experiarmus!" zařvala druhá osoba v místnosti. "Myslíš si snad, že se ubráníš! Teď jsi dokonce i bez hůlky! Dopadneš stejně uboze jako ti ostatní!!" řekla hlasem, který spíše připomínal syčení hada, než mluva člověka. "Avada Kedavra!!" zaznělo poslední slovo, která oslovená slyšela. Místnost osvětlila zelená záře, která se i hned vytratila, Amanda padla mrtvá na zem.

Najednou se z čistého ticha ozval další hlas. Ne, nebyl to hlas, ale brekot. Pláč. Smrtijedka jménem Rose Black, sebou trhla. Šla do vedlejšího pokoje. V postýlce leželo malé dítě, nemohlo mu být ani měsíc. Jeho otec zemřel před několika týdny, dnes i jeho matka. A mohla za to Rose.

"Zabij všechny, kteří se ti postaví do cesty!" zněl rozkaz. Copak, ale může zabít bezbranné malé miminko? V ženě, jež už zabila tolik lidí, se najednou probudilo svědomí, svědomí, které nikdy nedalo o sobě vědět. Dokonce i slzy, slzy, které dlouho ve svých očích nezažila se prosáli napovrch a pozvolně stékali dolů po tváři.

Uběhla přibližně třicet minut, Rose Blacková pořád zírala na malého sirotka, kterému zabila rodiče. Rozhodla se! Vzala dítě do rukou, přitiskla si ho ke své hrudi a opustila dům.

Bylo jí jedno, že nesplnila rozkaz, a bude proto hledaná a možná zabita. Bylo jí jedno i to, že právě drží dítě čarodějů z mudlovské rodiny. Zachovala se, jako žena, která nikdy neměla děti, ale přesto po nich tajně toužila a milovala je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama