Vznik Bradavic podle ... nezávislé studentky.

13. února 2014 v 10:00 | Öldřiška Hödná
Jednoho rána se probudil strýček Góďa po kalbě a nic si nepamatoval. Vedle něj Rowena z Havraspáru, vrr, tak to není špatný, pomyslel si. A hle, na druhé straně Salda Zmijáček v trenkách. A u něj Helga Mrzimorská. Godrikovi proběhla hlavou spousta myšlenek, ale nechci být neslušná, respektive chci, ale nesmím. Nu což… Snad jsem si nasadil aspoň to vepřový střívko, řekl si Nebelvír v duchu, ale vrtal v něm zubák pochybnosti. A tak spolu ti čtyři kamarádi dál chlastali, fetovali a zkoušeli nové věci. Tedy alespoň po další čtyři týdny. Pak si Rowena vzala Godrika a Salazara stranou a s něčím se jim svěřila. S něčím, z čeho oba silně zesinali.


Dovolím si citovat z Kroniky prasniček bradavických:

"Salazare, Godriku,
nedělejte paniku,
musím vám však říct
že na svojí spodničce
dlouho jsem neviděla rudou týct,
snad nedojde k potyčce."

Tak pravila. Už není pochyb, že slavná dračice Row byla v jiném stavu. Takže měla (musela) omezit heroin, zlatavý mok, křišťálový oheň, všelijaké divotvorné rostlinky a tak dále, a tak dále. Ale doháje, byla to dračice Row! Takže to neudělala. Její břicho rostlo tak, až málem prasklo. A jednoho krásného dne porodila značně sjetá Rowena z Havraspáru malou modlitebnu. To se hned hoši hádali, čí ten spratek je! Helga, která se dosud držela v ústraní s nekonečným kalichem vína, zpozorněla a dopotácela se k Roweně, která si nyní po těžkém porodu pouštěla žilou ve svém děťátku. Helga hladově překousla pupeční konopné lano a marně si z něj zkoušela ubalit. Nebelvír se Salazarem se dohodli, že modlitebna vznikla chemickou reakcí dvou odlišných drog, a tak je to dítě obou dvou. Roky plynuly a z modlitebny se stával dům hříchů, až se z ní stal hříchů celý hrad. Všichni ze čtveřice zrovna dovršili patnácti let, když Odporné Bradavici, jak ji pojmenovala její matka, narostla Astronomická věž. Helga se na ní pokoušela postupně svést Salazara i Godrika, aby jí taky udělali takový hrad, ale ještě krásnější. Ani jeden však nechtěl platit tak vysoké alimenty. Hm, Helga měla smůlu, ale navrhla, že by si mohli zvát mladé feťáčky na vzdělávání, protože už mají strašně mnoho zkušeností. Počkali tedy ještě pár let a pak Ohyzdnou Bradavici přejmenovali na Š.K.O.L.A.Č.A.R.A.K.O.U.Z.E.L.V.B.R.A.D.A.V.I.C.Í.C.H. (Šarlatánský kroužek opilých labilních čub a rarášků asimilujících koktavým opilcům u zvláštního exota láskujícího vředy babky Rejnkový a dědka Arnošta i cudného "íííí" Cecilky Horákový.) No, nezletilí odvážlivci div nezbořili brány. Doupěti se pak začalo říkat jen zkráceně Bradavice. S přibývajícími lety bylo už zájemců tolik, že uchazeč o "studium" musel být "kouzelníkem", tedy nenapravitelným snílkem i bez drog. Počet kouzelníků se rozšiřoval, protože všichni studenti plodili pod vlivem drog další a další potomky, takže se s demencí už rodili. Vznikla i nová rasa lidí. Skuteční kouzelníci. Ale jak se kouzelníci handrkovali, na čem budou ujíždět nejvíc... A začali se handrkovat i naši čtyři kamarádi. Založili tedy koleje dle toho, co měli nejraději. Salazar Zmijozel - marihuana (proto zelená barva), Rowena z Havraspáru - pervitin (proto peří na křídlech orla), Helga z Mrzimoru (heroin - protivný jezevec bez drogy), Nebelvír - "prachobyčejný" alkohol (po kterém se cítil jako lev). Studenti byli na své koleje již od začátku hrdí a do Bradavic dojížděli ještě raději.

Jednou však někdo Salazarovi ukradl jeho sušené býlí. To se tak naštval, až dal oteklému Godrikovi do nosu takovou, že zrudl ještě víc, než už byl. Začali se hádat. A pak se hádali o to, kdo vlastně zplodil Bradavice, protože Salazarovi bez jointa náhle došlo, že jejich předchozí teorie je kravina. Na všechny se vykašlal a bez jediného slova odjel hledat nekonečné plantáže konopí. Když je našel, udělal si doupě zvané Bažina a nějakou dobu tam spokojeně žil. Jezdili mu tam i jeho bývalí či stálí studenti, z dálky i z popelnice u podniku.

A tak, prosím, dle mé představy vznikly Bradavice. A my, kouzelníci, jsme jen hříčka těchto nezodpovědných dětí... Ale není fajn nepotřebovat omamné látky k tomu, abychom byli omámení? Pravda - dost není nikdy dost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Morell Morell | Web | 16. února 2014 v 17:35 | Reagovat

Krásný příběh. Docela fakt originální nápad - drogy.

2 Athé Athé | Web | 16. února 2014 v 18:12 | Reagovat

Dobrý nápad na příběh:) líbilo se mi to! určitě kouknu i na další:)

3 Ellie:33 Ellie:33 | Web | 16. února 2014 v 18:13 | Reagovat

Zajímavý příběh.!:)
Líbí se mi:)

4 Storycollector Storycollector | 16. února 2014 v 21:18 | Reagovat

Tak tohle bylo rozhodně nekonvenční. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama