Deník Řekyně 4k.

17. února 2014 v 9:20 | Saráha
Je prvního září, stojím na nástupišti a rozhlížím se kolem sebe. Vedle mě jsou rodiče a tvářejí se stejně nervózně jako já. Kolem prošel kluk, kterého jsem viděla na příčné ulici. Mašíroval si to po nádraží a tvářil se u toho, jako kdyby byl pánem tvorstva, přitom však vypadal jako blonďátý pavián. Upřímně sem málem vyprskla smíchy, obzvlášť když jsem zachytila pohled jeho otce. Byli si tak neuvěřitelně podobní, že by nešlo si je nespojit dohromady. Rodinka čistokrevných arogantních paviánů.

Matka se na mě otočila a chytla mě za rameno. "Slib mi, že budeš hodná holka!" začala na mě tam něco mumlat řecky, celkem hlasitě. Neušlo mi, že se pár lidí kolem na nás podívali. Nevím co je na tom tak divného? Copak nikdy neslyšeli něco jiného než angličtinu?

"Slib mi, že nevyhodíš do povětří první záchod, na který narazíš! Nebudeš se nikomu posmívat, na profesory nebudeš sesílat žádná kouzla a budeš na hodinách dávat pozor" domlouvala mi. Já se tvářila jako anděl, zato ona byla vážná.

"Já jsem nikdy do povětří záchod nevyhodila, sice jsem to chtěla udělat, ale už jsem se k tomu nedostala. Ale jinak super nápad, alespoň vím, po kom to mám!" rozesmála jsem. Ihned mi přiletěl pohlavek od mého otce. To způsobilo to, že jsem se začala chechtat ještě víc.

Zbývala asi jen minuta, nastoupila jsem do vlaku. Zamávala jsem rodičům a vlak se rozjel. Šla jsem si hledat nějaké kupé. V jednom spal jen nějaký muž, asi to byl profesor, co by tu jinak dělal. Potichu jsem otevřela dveře a pak zašeptala. "Dobrý den, mohu?" zeptala jsem se. Neodpověděl. Tak jsem si prostě sedla.

Po pár vteřinách se otevřely dveře znovu.

"Můžeme?" zeptala se dívka s hnědými vlasy a velkými předními zuby.

"Klýdnéě" řekla jsem opět tím jazykem, který jsem neovládala zrovna nejlépe.

Vešla a za ní si přisedli ještě dva kluci. Uvědomila jsem si, že jsem je viděla v Děravém kotli. Jen jsem se na ně úsmála a raději mlčela, nedokázala jsem si vzpomenout na pár slov a už vůbec jsem si nebyla jistá jestli bych to zvládla říct správně.

Dívka se na mě koukla a usmála se též. "Ty jsi tu nová? Ještě jsem tě tu neviděla." řekla.

"Anó, jsóm" řekla jsem.

"Takže cizinka?" optal se zrzavec.

Jen jsem přikývla.

"Já jsem Hermiona, tohle je Ron" ukázala na kluka se zrzavými vlasy "a tady je Harry" pohlédla na toho černovlasého.

"Já jsém Katerina. Jsém z řecka, násthupuji do třetýho ročnýku."

Najednou se zase otevřeli dveře a v nich nestál nikdo jiný než...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti tato povídka?

Ano
Ujde
Ne

Komentáře

1 myred myred | Web | 17. února 2014 v 14:38 | Reagovat

Je to moc hezký. :) Určitě tady na tomhle blogu nejsem naposledy. ;)

2 Marr♥ Marr♥ | Web | 17. února 2014 v 17:42 | Reagovat

Moc hezky napsaný :O :))

3 with-a-smile with-a-smile | 17. února 2014 v 20:46 | Reagovat

No!! Taj přesně takovéhe čtění mi vyhovuje. Akorát by jsem možná psala dle vlastní hlavy aby tam nebyl zrovna Harry, Ron a ještě hermiona. :)) Ale je to tvé psaní né moje. Určitě jsi zkušenější jak já tak ti do toho nebudu mluvit a určitě to někam dotáhneš holka ;DD Moc se mi to líbí a určitě tu nejsem naposledy! :33

4 Saráha Saráha | Web | 17. února 2014 v 20:48 | Reagovat

[1]:[2]:[3]: Děkuji všem ! :) Budu se snažit psát dále. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama