Ty a já

15. listopadu 2013 v 8:00 | Caroline
Přijela jsem do Bradavic, nemilovaná a bez přátel. Avšak všechno změnil Harry Potter s jeho partou a já se hned zamilovala do bratra Rona Weasley. Naše láska ale nikdy nebyla procházkou růžovým sadem...


,,Elena Fitzgerová'' řekla profesorka McGonagallová a já si sedla na starou trojnožku. Opatrně mi položila Moudrý klobouk na hlavu a síní se roznesl jeho hlas.

,,Hmm, oba rodiče kouzelníci. Mohla bys být další silnou čarodějkou pokud bys chtěla. Cítím ale, že si do oné koleje nepřeješ jít. Ať je to tedy Nebelvír!'' poslední slovo zvolal.

Oddechla jsem si. Profesorka mi sundala klobouk a já se rozběhla k nebelvírskému stolu. Sedla jsem si vedle dívky s krepatými vlasy. Podala mi ruku a s ní i jeden zrzavý kluk se špinavým nosem, potom Harry Potter a ještě dvě zrzavá dvojčata, asi tak o rok, možná dva, starší než já.

,, Já jsem Hermiona Grangerová, ráda tě poznávám Eleno. Tohle je Ron Weasley a Harry Potter.'' řekla mi ta dívka a ukázala na kluky, kteří seděli před ní.

,,Ráda vás poznávám.'' usmála jsem se.

,,Tady na našeho Roníka si dávejte obě pozor.'' řeklo jedno zrzavé dvojče.

,,A občas bývá trochu divočejší.'' doplnilo ho druhé dvojče. Oba dva se naráz zasmáli.

,,To je Fred a tohle je George.'' ukázal na kluka vedle něho. Podívala jsem se na Freda, který se mi už od začátku líbil víc. Měl krásné hnědé oči. Úplně nejkrásnější jaké jsem kdy viděla. Přestala jsem kolem sebe všechno vnímat, ale dala jsem se hned dohromady, když do mě Hermiona drcla loktem že už je jídlo. Rychle jsem odtáhla pohled z Fredových očí a nabrala si na talíř jídlo co jsem měla nejblíž.

Jedli jsme asi hodinu a během toho jsem si povídala se všemi kolem mě. Občas jsem zabloudila do Fredovo tváře a párkrát jsem pocítila že se na mě díval...

O dva roky později

,,Kam jdeš?'' zeptal se mě jednoho večera Fred, když jsem šla z nebelvírské společenské místnosti. Šel zrovna z večeře.

,,Jdu se projít do nejvyšší komnaty.'' řekla jsem a přehodila si přes pyžamo plášť.

,,Víš, že se nesmí chodit po večeři po hradě.''

,,Ale že mi to říkáš zrovna ty.'' zavrčela jsem.

,,Je, ale nebezpečný se teď toulat po hradě. Můžu jít aspoň s tebou?'' podíval se na mě a jeho zrzavé vlasy mu spadly do očí. V duchu jsem vzdychla.

,,Tak fajn. Ale zkus...'' přitlačila jsem ho k zábradlí schodů ,,...o tom někomu kecnout a zabiju tě.''

Polkl a pokusil se o úsměv. Stáli jsme v nejvyšší komnatě, opření o zábradlí a dívali se na zářící měsíc.

,,Je to stejně krásný co?'' řekl a podíval se na mě.
,,To jo.'' usmála jsem se.

,,Tys myslela to s tím zabitím vážně?''

,,Ale ne. Promiň, to bylo jenom tak.'' zasmála jsem se. Usmál se. Tak krásně, jako vždycky.

Vyklonila jsem se přes zábradlí a viděla jsem, že dole někdo stojí. Bylo mi divné, že slyším i na takovou dálku hlasy. Byla to McGonagallová a profesor Snape.

Fred chtěl něco říct, ale já jsem ho umlčela tím, že jsem mu položila ruku na pusu a druhou jsem naznačila že má být ticho.

'Proč?' naznačil mi pohledem a já jsem mávla rukou. Sundal mou ruku, kterou jsem měla na jeho puse a chytl mě kolem boků. Vykulila jsem oči, ale neodtáhla se. On se na mě usmál tím svým srandovním úsměvem a začal se přibližovat. Když jsem viděla, že už je hodně blízko zavřela jsem oči. Jeho rty byly měkké a polibek úplně jiný než jaký jsem čekala.

Sedmý rok studia, poslední rok

Celým hradem se ozývaly děsivé rány, které vycházely zvenku. Bojovala jsem, co nejvíc mohla, ale už jsem přestávala mít sílu.

Najednou se dali všichni Smrtijedi a Voldemortovi přívrženci na ústup. Během chvíle se ozval Voldemortův hlas, který začal všem vyhrožovat a vysvětloval, proč nám dá chvíli klid. Vydala jsem se do Velké síně, abych našla rodinu Weasleyových. Viděla jsem je už z dálky, ale něco bylo špatně. Na zemi někdo ležel.

Ron, George a Molly se nad ním skláněli. Rozběhla jsem se jejich směrem. Když jsem se k nim dostala, úplně se mi zastavilo srdce. V krku jsem ucítila bolavý knedlík a slzy se mi nahrnuly do očí. Klekla jsem si k mrtvé osobě.

Byl to Fred. MŮJ Fred.

George mě obejmul a já jsem se roz brečela, jako nikdy dřív. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Proč zrovna on?

,,Miluju tě Frede. Miluju, miluju, miluju.'' šeptala jsem a hladila ho po tváři.

Pár měsíců po bitvě, poslední měsíce školy

,,Eleno! Počkej!'' volal na mě Harry. Zastavila jsem se a otočila se. ,,Mám nápad. Pojď se mnou.'' řekl a zavedl mě do kumbálu. ,,Dostal jsem jako dárek od Brumbála, zlatonku a v ní byl kámen vzkříšení. Víš, napadla mě jedna věc. Myslím že bychom ho mohli využít k několika věcem.'' mrkl.

,,My?'' zeptala jsem se udiveně.

,,No, chtěl bych do života vrátit rodiče, Siriuse, Lupina a Tonksovou. A ty pokud bys chtěla, mohla bys vrátit Freda.''

Fred, můj milovaný Fred. Umřel před několika lety a já se dodneška nevzpamatovala. Byli jsme spolu celých 5 let a teď bych ho mohla vidět znovu.

,,Tak co? Jdeš do toho nebo ne?'' zeptal se. Kývla jsem hlavou.

,,Ale nebude to mít nějaký problémy?'' řekla jsem, než promluvil.

,,Jako například?''

,,Vždyť je to divný, aby tohle nějaký kámen prostě dokázal.'' podívala jsem se.

,,Prostě mi věř, dobře? Fajn, musíš si vzpomenout na nejhezčí vzpomínku s ním, jinak se to nepovede. Platí?''

,,Platí.''

,,Tak jdeme na to.'' rozevřel ruku v níž měl kámen, položil na něj mou ruku a zavřel oči.

Zavřela jsem je taky. Vzpomněla jsem si na moment, kdy jsme se s Fredem poprvé políbili. Bylo to třetí rok na téhle škole v nejvyšší komnatě. Cítila jsem kolem sebe jemný vánek. Vzpomínala jsem na další úžasné vzpomínky s Fredem. Když jsme spolu jednoho večera, v čase kdy jsme už dávno měli být v posteli, utíkali z komnaty nejvyšší potřeby a schovávali se před Filchem ve výklencích. Jak jsme se potom neskutečně smáli. Jak mě přivedl poprvé k nim domů a představil mě rodičům. Jeho pyšný úsměv, když říkal moje jméno a držel mě kolem ramen.

,,Frede prosím, vrať se mi. Neskutečně tě miluju. Všem nám hrozně chybíš.'' říkala jsem si v duchu.

V tu chvíli jsem cítila že mě někdo chytil za ruku. Otevřela jsem oči a přede mnou stál Fred. Vedle něho Harryho rodiče, Sirius a Lupin. Ještě chyběla Tonksová, která se ale začínala pomalu objevovat.

Moje oči znovu přistály na Fredovi. Rozzářily se mi.

,,Chybělas mi.'' řekl, obejmul mě a políbil mě do vlasů. Znovu jsem se rozbrečela. Tentokrát ale štěstím. Odtáhla jsem a podívala se mu do očí.

,,Miluju tě Frede a už tě nikdy nechci ztratit.''

,,Miluju tě Eleno.'' řekl a políbil mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 myred myred | Web | 15. listopadu 2013 v 16:53 | Reagovat

Ty jo, je to hodně dobrý! :)

2 Jadee Horan Jadee Horan | Web | 15. listopadu 2013 v 16:55 | Reagovat

Wow! :3 povedený:3
A ten konec:3 ááww:3:D

3 spar-k spar-k | Web | 15. listopadu 2013 v 17:30 | Reagovat

Ten konec je nejlepší .))

4 ChristinaD ChristinaD | Web | 16. listopadu 2013 v 20:40 | Reagovat

Jé, to bylo pěkné! :) Jen mi to přišlo trochu... unáhlené, jak prostě... první den, pak skok o dva roky, pak sedmý rok... Ale jako docela dobrý spád a ten konec byl prostě... garniérozní, jak by řekla má kámoška a já říkám i já poslední dobou. :D A také píšeš skvěle! :)

5 Caroline Caroline | Web | 17. listopadu 2013 v 13:47 | Reagovat

Děkuju všem, jsem ráda, že se to líbí :)

[4]: Jo bohužel by se to všechno do jednorázovky nedostalo a ke všemu to bylo psaný asi před rokem, tak z hecu, takže to tak dopadlo. Nicméně přemýšlím o tom, že jakmile dopíšu nějakou fanfiction, tak z tohohle udělám příběh o více dílech i s detaily :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama