Tichošlápech a Opice - druhá část

25. srpna 2013 v 21:12 | Isabell
Po dlouhém dni, plný cestování přináším další povídku. Rozhodla jsem se napsat pokračovaní od povídky Tichošlápek a opice, i když to původně nebylo v plánu. Budu ráda za komentáře a třeba by jste mi mohli i poradit co příště napsat. :) Díky.



Bylo krásné ráno, Sarah Delwansová se dívala z okna na východ slunce a přemýšlela. - Co se to zatraceně stalo to včera... Byl nějaký výpadek... Vždycky s ním byla sranda, ale... Ale vždyť je hezký, milý, všímavý, má skvělý smysl pro humor a hlavně je tak trochu cvok... Hezký cvok... Delwansová! Zatraceně! Na co to myslíš, vždyť je to dospělej chlap, a tobě je jen patnáct. No a co? Není to jedno, hlavně že... Ne! Není to jedno! A navíc mamka by ho zabila kdyby to zjistila! Nemusí to zjistit... Zjistí, není slepá... - hadali se dvě strany... hádali se rozum se srdcem.

Z myšlenek jí vyrušila Hermiona, která byla spala s ní v pokoji. Vzbudila se a unaveně se podívala směrem k Sar. "Proč nespíš?" zeptala se.

"Nemůžu. Nějak se mi už nechce." odpověděla druhá dívka a pak si všimla, že Hermiona už zase spí.

Přešla ke skříni, kde vytáhla nějaké džíny a červené těsné tílko, převlékla se. Pomalu potichu odešla z pokoje. Přešla přes dům po schodem dolů a přešla do kuchyni. Myslela, že tam nikdo nebude, ale mýlila se.

Seděla tam Tonksová s Remusem a Molly. "Dobré ráno." pozdravila je s úsměvem.

Všichni tři sebou škubli, zřejmě nečekali že tak brzy bude někdo vstávat.

"Dobré, není nějak brzy, teprve je půl šesté? Jindy spíš klidně do poledne." řekla její matka udiveně. Pak jí dala na talíř toasty s hrnkem čaje.

"Já vím, ale nijak nemůžu spát. Děkuju mami." pokrčila její dcera rameny a poděkovala za snídani.

Tonksová měla růžové žvejkačkové vlasy. "Tohle období mám někdy taky, prostě vím že nemusím nikam stávat tak spím klidně do tří. Jindy zase jsem naštvaná, že spát nemůžu a další den musím do práce a pak spím tam v kanceláři a sekretářka se ze mě může zbláznit." rozpovídala se při čemž se zubila jako slunce.

Najednou se otevřeli dveře znovu. Sarah se nemusela ani otáčet, aby zjistila kdopak to je.

"Dobré ráno, zasvěcený všem opicím v téhle kuchyni." rozzářil se Sirius Black jakmile ji uviděl.

"A nebo všem vypelichaným psům v téhle kuchyni." odpověděla mu i hned se smíchem.

Tonksová s Lupinem se prohýbali smíchem. Sirius se díval na Sarah a ona zase na něj a cukali jim koutky. Molly na Siriuse a svou dceru jen koukala a raději nic neříkala.

Sirius se posadil na židli vedle "opice". "Odkdy jsou opice ranní ptáčata?"

"Od té doby co nemůžou spát. Od kdy náš Siriusek nespinká?"

"Od té doby co opičky bývají v kuchyni a nemůžou spát!" Hodil po ní jeden rohlík, který zrovna držel v ruce. Černovlasá
dívka si to samozřejmě nenechala líbit, a chytila ho a hodila mu ho zpátky. Přistál mu přímo na hlavě, kde se mu rozdrobil.

Tentokrát Sar už rupla smíchy též, jako ostatní kromě její mamky.

Raději vzala nohy na ramena a utekla z kuchyně. Sirius nemeškal, a vyběhl za ní. Když chtěl však proběhnout z kuchyně do chodby tak zakopl ho prách a rozplácl se jak široký tak dlouhý. Tím rozsekl o schod obočí.

Sarah, jakmile slyšela náraz tak sebou trhla a rychle přiběhla zpět, viděla Siriuse jak se zvedá ze země.

"Jsi v pořádku?!" vyjela na něj okamžitě otázkou a skrčila se k němu.

Sirius se smál jako cvok. "V naprostém pořádku, opičko!"

"Já Ti dám opičku, že budeš koukat!" vykřikla a vrhla se na něj, snažila se zlohtat. Ale Molly je přerušila. "Máš rozsedlé obočí, měl by sis to nějak ošetřit." řekla vážným hlasem.

"Jasně Molly, už běžím k Mungovi, aby mi to tam ošetřili!" rozesmál se opět Tichošlápek.

"To nebude třeba! Teď jsem tu Mung já!" ukázala na sebe Sar vznešeně. "Pane paciente pse! Pojďte prosím za mnou!" rozešla se po schodech nahoru, a zabočila do koupelny.

Molly za nimi jen vrtěla hlavou a pak se vrátila do kuchyně k Doře a Remusovi. "Jen Sarah rozdovádí..." neodpustila si poznámku.

"Tak je nech, Molly. Od té doby co se Sirius vrátil z Azkabanu jsem ho neviděl šťastnějšího." domlouval jí Remus.

O proti tomu nahoře ti dva byli již v koupelně. Sirius seděl na vaně a Sarah si přinesla se svého pokoje náplasti a kapesníky a ošetřovala mu jeho ráno.

"Paní lékouzelnice, myslíte že bych měl zůstat u vás v nemocnici, abych úplně zhotovil?" optal se "pes".

"Nemyslím si, že to bude nějak vážné, pane Tichošlápku, stačí jen domácí ošetřovaní." odpověděla s úsměvem dívka.

"A kdopak mě tam bude ošetřovat? Že by moje opička?" zeptal se.

"Tvoje opička Tě bude ošetřovat... Ale pak pojede do Bradavic." odpověděla.

- Ani neprotestovala, na to že je moje... - uvědomil si překvapeně černovlasý muž.

Jakmile mu očistila ránu, tak ji zalepila náplastí. Posadila se vedle něj na vanu. Asi půl minuty se na sebe jen dívali.

"Máš ve vlasem pořád ten rohlík." rozesmála se dívka a začala mu ty drobky vybírat z vlasů, při čemž se k němu musela ještě trochu přiblížit.

Opět jako předešlí večer byli k sobě tak blízko, jak se k pouhým přátelům asi nehodí. Obzvlášť s takovým velkým věkovým rozdílem.

Nikdo to tu dobu však neřešil. Sar mu vybrala všechen rohlík z vlasů. Vycítila jeho pohled a tak se mu podívala přímo do očí.

Což neměla dělat, opět pocítila takový zvláštní vzrušující pocit, jakoby magnet který jí k němu táhl. Podle toho jak se

Sirius tvářil poznala, že pociťuje úplně to samé.

- To přece nejde! - Proč by to nešlo? - Protože to prostě nejde, nemůžu... Je to dcera Molly - No a co? - Přece nenecháš
odejít tak krásnou holku? - Nekoukej na ní tak! - Zatraceně Siriusi Blacku! Nekoukej se jí do těch krásných modrých očí! - Vždyť ty oči jsou tak krásný! - To teda jsou! Ale.. Ne, ne, ne!!! - hádali se v jeho hlavě jeho myšlenky.

Jejich rty se dotkli.

Sarah se poprvé v životě líbala s klukem, no vlastně spíše s chlapem, na kterého se vždy těšila, s kterým se vždy bavila a smála jako nikdy s nikým jiným. Nikdy by ji ani ve snu nenapadlo, že se s ním teď bude tady líbat v koupelně. I když ... ve snu možná ano.

V jejich těle propukla bouře, bouře citů a vášně, motýlky si v břiše létali a šimrali.

Siriusovi ruce již nebyli jen nečinně na jejích bocích, putovali na její břicho, pak na boky, záda. Druhá do vlasů, kde si pohrával s černými vlnami.

Najednou někdo opět zaklepal na dveře a ozval se hlas. Tentokrát od Dory. "Hele, co tam Vy dva děláte!"

Dvě osoby, které na sebe dosud byli přilepený tak blízko, že by se mezi ně nedostal ani list papíru zavolali ke dveřím. "Už jdeme" řekli unisimo.

"Fajn." ozvalo se a pak byli slyšet jen kroky jak šli pryč.

Sirius dívku, kterou měl vedle sebe něžně pohladil po tváři a usmál se na ni. Políbil ji na špičku její nosu. "Ty moje opičko." zašeptal.

"Ty můj pejsku." odpověděla mu dívka. Pak se od sebe oddálili a vyšli z koupelny. Šli zpět do kuchyně, kde se oba tvářili jakoby se nic nestalo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hrašulee Hrašulee | Web | 25. srpna 2013 v 22:03 | Reagovat

Hezky napsané :)

2 myred myred | Web | 26. srpna 2013 v 0:46 | Reagovat

Je to suprový! :)

3 Casion Casion | Web | 26. srpna 2013 v 10:01 | Reagovat

Jééé to je krásne :D Páči sa mi, že sa nenechali odradiť vekovým rozdielom :D

4 A. A. | E-mail | Web | 26. srpna 2013 v 10:47 | Reagovat

Píšeš moc pěkně. :) Tahle povídka mě pobavila, nasmála jsem se. Příště bys mohla napsat třeba jejich další "příhody". :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama