Tichošlápech a Opice

18. srpna 2013 v 14:10 | Isabell
Sirius Black je volný a sprostěn viny. Kdo ho dokáže rozptýlit? S kým je věčně jako kočka a myš? A do koho se pak zamiluje? Čtěte dále!
Hlavní postavy: Sarah Delwans, Sirius Black...
Upozornění: Humor, Romantika...
Doba: 5 ročník Harryho Pottera

Sarah Delwansová, patnáctiletá, černovlasá, vysoká, modrooká dívka - nevlastní dcera manželů Weasleyových, seděla se svými bratry Fredem a Georgem v kolejní místnosti. Probírali zrovna objednávky pro svůj obchod a taky pokusy na studentech.

"Včera večer jsem zkoušela na jedné prvačce ty Buclatý bonbony. A myslím, že tentokrát jsme to dokonale vychytali! Ztloustla nejméně o dvojnásobek. Pak začala brečet, tak jsem ji strčila pět galeonů a zmizela. Ještě bychom měli dopilovat ty, který jí toho zbavěj, jinak asi moc šťastná nebude." Rozesmáli se všichni najednou.

Hermiona Grangerová k nim zvedla hlavu a spřáhla je nepříjemným pohledem. "Je to od vás dětinský! Takhle využívat malé děti, ti přistoupějí na všechno za co jim nabízíte peníze!" řekla káravým hlasem.
Sarah se na svou kamarádku a též i prefektku v jedné osobě sladce usmála. "A o to právě jde. My si to potřebujeme na někom vyzkoušet než to dáme do prodeje."

Pak se zvedla na nohy a ukázala na svoje štíhle břicho. "A svou postavu si tím ničit nehodlám, nesmím být tlustější než náš všemi milovaný Sírius, to byla s ním sázka." Zašklebila se zatím co dvojčata se za jejími zády začali opět chechtat.
Otevřeli se dveře a do společenské místnosti přišel Harry s Ronem, kteří nadávali svými nepoddivnějšími nadávkami.

"To je hrozná baba prašivá, kudrnochlupátá ta Umbrižová! Ztrhla Nebelvíru dvacet bodů za to, že mi omylem spadlo vajíčko na zem!" prskal Ron zatím co Harrymu cukali koutky. "No omelet to zrovna nebylo, když jsi to vajíčko po mě hodil"
"Dokážu si to živě představit" ozval se povědomí hlas.

Všichni sebou trhli a zadívali se do krbu odkud hlas zněl. Byl to Sirius Black, Harryho kmotr, který se na ně vesele šklebil. Sarah se rozhlédla kolem sebe, jestli není někdo v kolejní místnosti s nimi. Pak se všichni nahrnuli ke krbu.
"Ahoj!" Zvolali najednou.
"Jak dlouho tu jsi?" Byla první otázka, která Sar vyklopila.

Tichošlápech se stále usmíval. "Od tlustý holčičky, která plakala." Sarah zčervenala.

- On slyšel to co jsem o něm řekla! - pomyslela si.

Při pohledu na Sarah se Fred, George, Hermiona a Sirius začali hrozně smát, zatím co Harry s Ronem se tvářili nechápavě. "Doufám, že jsem všemi milovaný Sirius! I když vaše mamka si zřejmě nemyslí!" smál se.

"Nevím jestli to víte, ale Vánoce budete asi trávit ve Hlavním štábu" rozzářil se najednou.

"Super!!!" vykřikli Sarah s Harrym najednou a ostatní se též přidali.
"Tak fajn, já už budu muset jít koupit nějaký vánoční stromeček. Tak nazdár!" rozloučil se. "Snad mě Ti mudlové nesežerou, když tak je pokoušu jako Čmuchal!" dodal a pak zmizel.


O pár dní později.


Dvě černovlasý osoby se honili kolem stolu, byli to samozřejmě Sirius a Sarah, kdo taky jiný. Ostatní kolem nich se tím velice bavili, není to totiž poprvé a ani naposledy, popravně řečeno - je to tak skoro celý den, když jsou ti dva spolu. Pošuk Moody seděl u stolu a cukali mu též koutky úst. "Hele vy dva, za chvíli přijde Brumbál a začne porada" upozornil je.

Sarah na to hned křikla: "To ho ještě stihnu dohonit a z lechtat ho!"

Molly Wealeyová otevřela dveře do kuchyně a vešla dovnitř, Sirius toho ihned využil a vyběhl jimi a běžel dolu po schodech do jedné místnosti, která pravděpodobně dříve sloužila jako pracovna. Sarah hned běžela za ním a nevnímala řeči své matky, že se chovají jako malé děti, ani to že Brumbál stál u vchodových dveří do domu a jen užasle zíral a pak vyprskl smíchy.

V pracovně se děli věci, že by i na Bradavické strašidlo Protivu toho bylo moc. Létali knihy vzduchem, papíry a pera. Jak sám řekl Sírius, jeho otec tu stejně měl samé krámy.

Sarah byla rozběhlá a ani nevnímala jak běží, měla jediný cíl - chytit ho. Tichošlápek se mezi tím schoval za pohovku a čekal až kolem ní Sar poběží. Stalo se tak - Sarára běžela kolem, Sirius ji chytil kolem pasu ze zadu.

"A už Tě nepustím." Smál se štěkavým smíchem, začal ji lechtat po celém těle. Dívka pochopila, že je v pasti. Smála se na celý kolo, až jí z očí stékali slzy, byla už celá červená. "Ne prosím, už-ž-ž- b-ud-ůůů hodn-náááá!"

Sírius při jejím překvapením opravdu přestal, ale seděl na jejích nohách a nevypadalo to, že by se měl k tomu aby se zvednul. Ještě asi pět minut se smáli jako šílenci.

"Nebudeš jim chybět na poradě? Určitě jsou hróóózně nešťastný, že tam nejsi!" řekla ironicky protáhle.

"A Ty jim zase nahoře moc asi nechybíš, když Tě ani nehledají. Nebo si usmysleli, že takovouhle opici nemá ani cenu hledat?" odpověděl její věznitel se smíchem.

Sarah se kolem sebe se snažila kopat a máchat rukama, až ze sebe Siriuse opravdu shodila.

Teď oba dva leželi na zemi a opět se smáli jak pominutí. "Tak opici!?" začala Delwansová pro změnu lechtat Tichošlápka, sedla si na něj stejně jako před tím on, měla však smůlu, že by silnější.

Překulil se a Sarah uvěznil pod sebou. Obličeje měli teď děsně u sebe, že se skoro dotýkali nosem.

"Tak co ty moje opice?" rejpl si Black.

"Tvoje opice?" řekla s úsměvem Sar a koukla mu do jeho krásných šedých očí, v hlavě měla najednou úplně vymeteno, všechny myšlenky byli fuč. Nevěděla co to s ní je.

Tichošlápech její pohled opětovat, díval se do jejích zářivě modrých očí, ve kterých pláli veselé plamínky.

Pomalu se k ní přibližoval svými krásnými plnými rty, už, už, už se skoro dotkli se Sařinými, nebýt toho že někdo hlasitě zaklepal na dveře.

"Siriusi, už jste se dostatečně z lechtali? Já jen, že to bylo slyšet až do kuchyně, pojď už na poradu!" zazněl Remusův hlas plný pobavení.

Obě osoby na zemi sebou trhli a zadívali se ke dvěřím, pak se zadívali na sebe a tvářili se zmateně.

"U-žž jdu, za chvíli jsem tam." odpověděl Remusovi.

Sirus se Sarah se zvedli z podlahy, ještě se na sebe podívali a jen se usmáli.

Vyšli z pracovny, Sarah zamířila do svého pokoje, kde si lehla na postel a snažila si uspořádat myšlenky. Zatím co Sirius šel s úsměvem do kuchyně, kde se na něj všichni okamžitě otočili.

"Vy dva pohromadě, to je horší než celá Nebervírská kolej." neodpustil si Brumbál s úsměvem. "Tak snad už konečně můžeme začít."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andie Andie | Web | 17. listopadu 2013 v 12:12 | Reagovat

Pěkné! HP mám ráda, když se nudím tak HP knížky čtu pořád dokola :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama