1. kapitola - Vše stejně, ale i trochu jinak

10. června 2013 v 20:31 | Isabel


Rozhodla jsem se, že začnu psát povídky. Spoustu jsem jich už přečetla a tak jsem chtěla i já něco zkusit napsat.
Povídka je z dob Harryho Pottera - první ročník. Prosím o komentáře a názor. Děkuji, Isabel.


Venku za okny panovala ještě noc, která se ovšem postupem času začala vzdávat a slabé sluneční paprsky se snažily přes zatažené závěsy pronikat do malé místnosti, v níž se nacházela jedna postel, ve které ležela černovlasá dívka. Všude panovalo ticho jen onen zlatý kotouč, pomalu se šplhajíc na oblohu, dával znát, že začíná nový den. Pro někoho to je den jako každý jiný, ale pro jiné je to zvláštní událost, na kterou se těšili jedenáct let. Bylo 1. září.

Najednou se rozlétly dveře a do interiéru pokoje vstoupila malinkatá skřítka, vysoká asi 50 centimetrů, uši ji pláli kolem obličeje. Rozhlédla se velkýma modrýma očima, přešla celý pokoj až k posteli.

"Slečno Isabelo Delwansová, prosím vstávejte…" pronesla pisklavým hláskem.

Jako vždy se v posteli zahýbal černý chuchvalec, což byli vlasy, odpovědí bylo jen nesouhlasné zabručení, ona dívka si přitáhla peřinu ještě blíž k obličeji.

Skřítka se nervózně podívala ke dveřím, moc dobře věděla, že se její paní bude zlobit, pokud nesplní příkaz, který zněl: "okamžitě ji vzbuď."

Zkusila to ještě jednou: "Prosím, slečno, vstávejte. Dnes přeci máte poprvé jet do školy."

Tato metoda zabrala velmi rychle. Dvě krásné šedé oči, jako bouřkové mraky se otevřeli, dívka se vymrštila z postele jako blesk.

"Škola! Dnes jedu do školy!" pronesla svým pevným medovým hlasem.

Na tváři se jí objevil úsměv od ucha k uchu. Bella vždy se skřítkou Riri vycházela velmi dobře. Byla to jediná kamarádka a normální obyvatel tohoto domu s kým si mohla promluvit. Riri se na Bellu uculila a odešla z pokoje.

Černovláska si ustlala postel - i když se tomu moc ustlaná postel říkat nemohlo. Kufr měla otevřený a připravený u zdi, zbývalo jí tam naházet ještě pár věcí. Vzala knihy, které měla pod postelí - šlo převážně o mudlovskou literaturu - hodila je kufru a zavřela jej. Přešla ke své skříni a oblékla si červené letní šaty.

Dlouze do noci přemýšlela, co si má vzít na sebe, jelikož nemá žádné mudlovské věci a rodiče to rozhodně neschvalují.
Nechtěla, aby na ni všichni na nádraží civěli. Její rodina byla čistokrevná a (aspoň v ohledu jejích rodičů) velice vážená, nesnášela mudli, mudlovský šmejdy a tak podobně.

Bella byla jiná, prakticky ve všech ohledech, až na vzhled, což jí velmi štvalo. Ve všech lidech viděla, ať to byli mudlové a nebo čarodějové, člověka jako každého jiného. Nerozlišovala to. Často si přála být radši mudlou než mít za matku a otce takové lidi jako byli její rodiče.
Rozeběhla se do koupelny, kterou měla hned vedle svého pokoje. Vyčistila si zuby, učesala se a umyla.

Duševně se začala připravovat, že uvidí svou přísnou matku a hrozného otce. Odhodlala se.

Otevřela dveře a vyšla na chodbu, seběhla schody a nasadila v obličeji kamenný, bezcitný výraz.

Otevřela dveře do kuchyně a vešla. U stolu už na ni čekali. Její matka byla černovlasá přísně a ledově vypadající žena v kouzelnickém, společensky vypadajícím hnědém hábitu. Muž vypadal podobně jako jeho žena, černé vlasy, v obličeji kamenný výraz.

"Dobré ráno, matko a otče." pronesla jejich dcera a usedla ke stolu co nejdál od svých rodičů. Její matka se nadechla a začal velmi dlouhý proslov, který Bells čekala.

"Isabelo, je ti už jedenáct let a dnes nastává dne, kdy pojedeš do Bradavic."

-To mi teda říkáš novinku, máti- pomyslela si oslovená dívka.

"S otcem doufáme, že se jako každý z nás dostaneš do Zmijozelu! Varuji tě! Jestli budeš v nějaké koleji s těmi mudlovskými šmejdy a krvezrádci tak si nepřej přijet domů!" zvýšila na ni matka hlas. Hlavou pokynula, aby se začalo snídat.

Po tom co se všichni najedli se a přesunuli ke krbu. Jejich domácího skřítka přinesla Bellin kufr dolů. Když majitelka kufru viděla jak se s ním Riri tahá, tak zalitovala, že si ten kufr nedonesla dolů sama.

Přesunuli se letaxovou sítí do Děravého kotle. Od tamtuď se vydali na nádraží Kings Kross. Jak Bella čekala, všichni se na ně otáčeli.

"Všichni na nás zírají, jako kdybychom si jeden den v roce nemohli obléct normální mudlovské oblečení." postěžovala si.
Její rodiče její stížnost naprosto ignorovali a šli dál.

Když prošli zdí mezi nástupištěm 9 a 10 ocitli se na nástupišti 9 a 3/4. Bylo tam rušno, rodiče se tam loučili se svými dětmi a poučovali je, jak se mají chovat. Všem bylo jasné, že jejich řeči vypustí ihned druhým uchem ven.

Její matka ji zatáhla do kouta na rohu onoho nástupiště. Prošli kolem zrzavé rodinky, malá holčička zrovna plakala a její bratři s úsměvem s ní žertovali.

Někteří lidi si je přeměřili nenávistnými pohledy. Isabell by se nejradši v tu chvíli propadla do země.
Koukli se na hodiny, bylo přesně 10:55.

Otec se nadechl.

"Takže abychom dokončili naši konverzaci doma… Očekáváme, že neposkvrníš náš rod a půjdeš do koleje příslušné tvé krvi - což je Zmijozel! Nebudeš se bavit s těmito krvezrádci a mudláky!" pronesl přísným ledovým hlasem.

"A ať si pro mě přijde čert, pokud půjdeš někam jinam!"

- Už aby to bylo. - pomyslela si dívka předním.

Zbývali už je dvě minuty. Isabela vzala do ruky kufr a rozloučila se s rodiči

"Nashledanou, matko a otče."

Pak se otočila a nastoupila do vlaku.

1. kapitola / 2. kapitola

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kritik kritik | 10. června 2013 v 22:22 | Reagovat

Příběh mi připadá velmi poutavý, jsou tady i nějaká básnická vyjádření, metaforu jsem tam zahlédla, text promyšlený, objevuje se zde přímá řeč i popisy okolí v jakési sounáležitosti, která dodává příběhu kompatibility. A přesto si, drahá autorko, dej pozor na GRAMATIKU. Shoda přísudku s podmětem je velmi základním jeven našeho rodného jazyka, a tak bys i navzdory krásným vyjádřením získala ve školní klasifikaci pětku. Také si dej pozor na čárky, mnohdy ti v souvětí vypadávají.  Také členění odstavců zlepši. Věřím, že máš veliký potenciál, a proto rozvíjej své psaní, protože tvé texty za to stoprocentně stojí. Důležité je se nezastavovat a psát dál, protože čím více toho napíšeme, tím více zkušeností získáme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama