KDE VŠICHNI JSOU ?

12. srpna 2014 v 23:10 | klaus |  Turners siblings
kdepak jsou naši věrní čtenáři?
-na prázdninách ?
-nezajímá je náš blog ?
- co si máme myslet ?
Zvedněte naši návštěvnost a potěšíte nás :)
ps: nový díl Turners Siblings tedy 1x05 nese název NEVYDAŘENÝ EXPERIMENT
tĚŠIT SE NA NĚJ MŮŽETE AŽ V říjnu :o Celé září je pauza ve psaní, nebo jestli chcete číst reprízy tak můžete na http://andrews-diaries.blog.cz/
tam je najdete dnes začíná představení a zítra ve 12:00 remake původního pilotu :)
takže nezaponeňte navštívit naši novou stránku, kterou mám s kamarádem :)
mějte se tu :)
a v říjnu nová epizoda :) zatím čauuu.Odjíždím na dovolenouuu :)
 

Stěhování

18. června 2014 v 18:34 | Saráha
Nazdárek.
Po dlouhé době se opět ozývám, za účelem vám oznámit takovou novinku.
Rozhodla jsem se, že tento blog postupně přestěhuji na jiné stránky.
Obě dvě se zabývají literaturou, takže proč bych měla mít dvě?
Bude jedna jediná, kde bude všechno.
Básně, povídky, úvahy a spoustu dalšího.

Zatím se tedy mějte famfárově, adios!

Smrtijedka se svědomím - přepsaná verze

12. května 2014 v 19:31 | Saráha
Všude kolem panovala válečná vřava, lidé křičeli a utíkali. Ona běžela lesem, a čím dál víc se vzdalovala od halasu a metajících kleteb. Měla důležitější úkol a hodlala jej splnit. Dostala příkaz, příkaz od svého Pána, Pána zla. Přemístila se.

Ocitla se v nějaké vesnici na ulici. Nastala již potemnělá noc, žena v černé kápi se vydala pro svou dnešní oběť. Došla až k dřevěnému domku, kde dosud svítila světla. V okně byla vidět žena, která momentálně seděla v křesle a nervózně se rozhlížela po místnosti, hůlku měla připravenou na stole před ní.

Smrtijedka nemeškala, vzala za kliku od vrátek a pomalu jej otevřela. Přešla malou zahradu až k domovním dveřím. Rozrazila je. Amanda Wogerdová, která seděla dosud v křesle, sebou škubla."Už je to tady!" řekla si v duchu a vzala do ruky hůlku.

Vražedkyně vyběhla schody, s každým krokem se pod ní ozval skřípavý zvuk. Teď už stála před ženou, které zabila všechny její milovaný, jen jednoho z nich ne, ale o tom bezcitný vrah před ní nevěděl, kdyby snad ano?

Smrtijedka seslala první kletbu, zelený paprsek světla. Amanda uhnula, podzvedla svou hůlku, nestačila však nic říci.

"Experiarmus!" zařvala druhá osoba v místnosti. "Myslíš si snad, že se ubráníš! Teď jsi dokonce i bez hůlky! Dopadneš stejně uboze jako ti ostatní!!" řekla hlasem, který spíše připomínal syčení hada, než mluva člověka. "Avada Kedavra!!" zaznělo poslední slovo, která oslovená slyšela. Místnost osvětlila zelená záře, která se i hned vytratila, Amanda padla mrtvá na zem.

Najednou se z čistého ticha ozval další hlas. Ne, nebyl to hlas, ale brekot. Pláč. Smrtijedka jménem Rose Black, sebou trhla. Šla do vedlejšího pokoje. V postýlce leželo malé dítě, nemohlo mu být ani měsíc. Jeho otec zemřel před několika týdny, dnes i jeho matka. A mohla za to Rose.

"Zabij všechny, kteří se ti postaví do cesty!" zněl rozkaz. Copak, ale může zabít bezbranné malé miminko? V ženě, jež už zabila tolik lidí, se najednou probudilo svědomí, svědomí, které nikdy nedalo o sobě vědět. Dokonce i slzy, slzy, které dlouho ve svých očích nezažila se prosáli napovrch a pozvolně stékali dolů po tváři.

Uběhla přibližně třicet minut, Rose Blacková pořád zírala na malého sirotka, kterému zabila rodiče. Rozhodla se! Vzala dítě do rukou, přitiskla si ho ke své hrudi a opustila dům.

Bylo jí jedno, že nesplnila rozkaz, a bude proto hledaná a možná zabita. Bylo jí jedno i to, že právě drží dítě čarodějů z mudlovské rodiny. Zachovala se, jako žena, která nikdy neměla děti, ale přesto po nich tajně toužila a milovala je.
 



Nová povídka? Možná

20. března 2014 v 20:43 | Saráha
Vážení, názdárek! Možnááá… opravdu jen možná připravím další kapitolovou povídku. Vím, že bych asi některou měla nejdříve dopsati, ale jsem hold líná. Povídka by měla být o velkééé rodince… Opravdu velké, rodina Whitových se přistěhuje do zpět do Londýna. Nastoupí do Bradavic, kde budou studovat s poberty. Poberti budou mít konkurenci, více neprozradím.

Zatím jsem načrtla postavy… Jména, fotky… Snad se vám obsazení bude líbit. Charakter zatím vymyšlená nemám, ale nejsou to vlastní sourozenci, nenechte se splést věkem. ;)

DO KOMENTÁŘŮ MI NAPIŠTE, JAKÝ CHARAKTER BYSTE POSTAVÁM DALI Z WHITOVÝCH… BUDU MOC VDĚČNÁ!

Harry Potter gif

3. března 2014 v 10:00 | Saráha

Zima 2014

24. února 2014 v 10:00 | Saráha
Takže přináším další fotografie. Je to foceno u Labe 16.2.2014. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že takto zima nevypadá.

Deník Řekyně 4k.

17. února 2014 v 9:20 | Saráha
Je prvního září, stojím na nástupišti a rozhlížím se kolem sebe. Vedle mě jsou rodiče a tvářejí se stejně nervózně jako já. Kolem prošel kluk, kterého jsem viděla na příčné ulici. Mašíroval si to po nádraží a tvářil se u toho, jako kdyby byl pánem tvorstva, přitom však vypadal jako blonďátý pavián. Upřímně sem málem vyprskla smíchy, obzvlášť když jsem zachytila pohled jeho otce. Byli si tak neuvěřitelně podobní, že by nešlo si je nespojit dohromady. Rodinka čistokrevných arogantních paviánů.

Vznik Bradavic podle ... nezávislé studentky.

13. února 2014 v 10:00 | Öldřiška Hödná
Jednoho rána se probudil strýček Góďa po kalbě a nic si nepamatoval. Vedle něj Rowena z Havraspáru, vrr, tak to není špatný, pomyslel si. A hle, na druhé straně Salda Zmijáček v trenkách. A u něj Helga Mrzimorská. Godrikovi proběhla hlavou spousta myšlenek, ale nechci být neslušná, respektive chci, ale nesmím. Nu což… Snad jsem si nasadil aspoň to vepřový střívko, řekl si Nebelvír v duchu, ale vrtal v něm zubák pochybnosti. A tak spolu ti čtyři kamarádi dál chlastali, fetovali a zkoušeli nové věci. Tedy alespoň po další čtyři týdny. Pak si Rowena vzala Godrika a Salazara stranou a s něčím se jim svěřila. S něčím, z čeho oba silně zesinali.

Svět nahoře.

6. února 2014 v 21:20 | Saráha
Byla jsem ani nevím kde. Vypadalo to, jako nádraží Kins kros, ale bylo to tak všechno zářivé a čisté. Myslela jsem si, že jsem mrtvá, ale přitom si žádnou změnu neuvědomovala. Poslední co jsem si pamatovala, bylo to, jak na mě ta mrcha Belatrix seslala smrtící kletbu. Zasáhla mě. Pak jsem probudila zde. Viděla jsem někam do dálky, všude však bylo ono světlo. Nevěděla jsem, co mám dělat a tak jsem šla prostě dál, rovně za nosem.
Ucítila jsem jemné škubnutí. Barva se před mima očima začala měnit ze zářivé bílé na zelenou. Stála jsem na nějaké louce. Pomalu jsem se začala rozhlížet kolem sebe. Spatřila jsem osobu, která na mě zírá. Byla daleko, takže jsem ji viděla spíše rozmazaně. Šla jsem blíže.
Byl to on! On, který před dvěma roky zemřel, pocítila jsem jemné šimrání v břiše. Nikdy jsem si nemyslela, že ho ještě uvidím. Ale ano. Došla jsem k němu, k muži, kterého jsem milovala. Padla jsem mu kolem krku, beze slova. Jen se slzami v očích.
Sirius Black ji objal a pevně stiskl v náručí, tak dlouho ji neviděl, necítil. Byla tak krásná. Pohladil po tváři, Rosalie k němu zvedla hlavu. Sirius ji políbil na její rty. Už ji nikdy nechtěl opustit, nechtěl ji pustit ze své náruče, ani vypustit z myšlenek.

Kam dál